Zaregistruj se TEĎ zdarma na DROPBOXU, přes odkaz http://udu.cz/dropboxprostorzdarma a získej navíc bonus 500MB

Ukrajina .TV

informační prostor o všem co se týká Ukrajiny v českém jazyce

Otakar Theer, rodák z Černovic, český básník, prozaik, dramatik a překladatel

Otakar Theer

Otokar Theer v roce 1909

Otakar Theer se narodil 16.února 1880 ve městě Černovice na Bukovině která v té době byla jednou z korunních zemí rakouské monarchie a dnes leží v Černivecké oblasti Ukrajiny. Otakar Theer zemřel 20. prosince 1917 v Praze (která v té byla vlastně taky ještě pod správou Habsburků :-) Otakar Theer byl český básník, dramatik, prozaik a překladatel z angličtina a francouzštiny.

Literární činnost zahájil už v době studií na gymnáziu. Po maturitě studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V průběhu studia se rozhodl přestoupit na Filozofickou fakultu, Karlově univerzitě ale zůstali i po změně fakulty věrný. téže univerzity.

Jako student Theer nesouhlasil s názory a činností Tomáše G. Masaryka v otázce hilsneriády.

V roce 1902-1903 studoval Sorbonně v Paříži. Pak pracoval v Praze v universitní knihovně.

Spolupracoval s Literárními listy a časopisem Lumír a . Jeho dílo je ovlivněno symbolismem často v něm najdeme erotické motivy.

Theer náležel k okruhu spisovatelů kolem Stanislava Kostky Neumanna.



Mnoho let chodíval do literárního salon Anny Lauermannové-Mikschové, která tvořila pod pseudonymem Felix Téver.

Tvorba

Otalar theer přeložil "Salome : drama o jednom dějství" od Oskara WILDE, které je dostupné online na http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/324206

Háje, kde se tančí

Do našich hájů, v nichž sídlilo ticho,
zapadly rytmy neznámých tanců.
Bylo to na jaře, a v květech spaly vůně.
Kolik nových lásek zazpívalo v srdcích?
Dovedli jsme chápat slova mladé země?
Byla naše čela klidná jako duha?

Začali jsme tance s mladými rusovláskami,
a sbory nových lásek zazpívaly v srdcích,
a my rozuměli pohledu slunce i země.
Stali jsme se moudrými, ačkoli jsme mladí,
a naučili se neopovrhovat rozkošemi;
zapomněli jsme vzpomínat a poznali slávu políbení,
a když jsme tesknili, byl smutek náš krásný a jasný.

Ztracené horizonty

Kde dříve snů mých horizont v magických barvách plál,
pod klenbou svého paláce teď hasne starý král,
jenž nemá světu víc co říci a o tom jenom sní,
kdy nad temnotou života se blankyt vyjasní.
A přece, dálky magické, jste světem byly mým,
v němž záblesk vašich svítání zněl trylkem svatebním,
a požár vašich večerů když v duši moji leh,
já četl smysl vesmíru ve hvězdných zrcadlech.

Král marnost živě v očích svých, s ní mlčky chodí jen,
u vás však hudbou tamburin počínal svítat den
a úsměv váš byl světla dech, vůní jste mluvily,
a timbry svého cimbálu jste šeptem tlumily.

Teď vaše kouzlo férické již ke mně nebloudí,
jen nuda hluše v paláce zní mrtvém podloubí,
a já se marně vztyčuji a marně zrak si mnu,
což zmizely jste navždy, horizonty snů?

Jarní rovnodenní

Vzduch je tak sladký, že by se chtělo mříti,
vzduch je tak sladký jako čerstvé jarní kvítí,
kouzlo rovnodenní, klidné a jásající,
jde tiše kol a v duši mojí střásá
kytice stříbrných snů.
Jak jsme teď krásnější všichni,
jak jsme teď bělejší všichni
než za loňských dnů!

Ať jsou naše oči jasné jako vlna,
naše ústa světlem němě rozechvěna,
naše srdce snů a lásky plna!

Neb s vůní sedmikrás po lukách přicházejí
jak stíny tančíce, jež květu nenakloní,
jak světice, jež záři kolem sebe sejí,
ty ženy, o kterých jsme marně snili loni.

google.com (site) ˜ seznam.cz (site) ˜
všechna práva vyhrazena | správce webu: