Ukrajina .TV

informační prostor o všem co se týká Ukrajiny v českém jazyce

Možnosti pěší turistiky na jižním Krymu, Bakalářská práce, Brno 2012, vypracovala Kateřina Janáková

Obecná část

Pohyb v přírodě není pro člověka důležitý pouze pro rozvíjení jeho fyzické zdatnosti, právě naopak dokáže ovlivnit i charakter člověka a jeho morální a estetické hodnoty. Pěší turistika v horách nabízí člověku mnohem větší přirozenost než jakákoliv jiná pohybová aktivita.

Chůze jako taková je člověku nejpřirozenějším pohybem, nevyžaduje žádné specifické dovednosti ani znalosti. Příroda je sama přirozeným prostředím člověka, od kterého se uchýlil do cihlových budov a zaprášených ulic. Na rozdíl od rušného města, nebo uměle vytvořených sportovišť nabízí příroda člověku především zdravotně nezávadné prostředí a pocit svobody, nejsme zde omezeni ulicemi plnými aut nebo stěnami tělocvičny.

Pohyb v přírodě dodává člověku pocit volnosti, obohacuje ho zároveň nádhernými výhledy a rozmanitostmi přírody, pomáhá tak utvářet v člověku žebříčky morálních i estetických hodnot. Pomocí pěší turistiky člověk také poznává nové krajiny i její obyvatele a vytváří si tak postoje k jiným kulturám a společnostem.

Složky turistiky

Obsah turistiky tvoří tři základní složky, které turistiku diferencují od ostatních forem pohybových aktivit. Tři základní složky turistiky podle Vyškovského (1992) jsou: složka pohybová, kulturně poznávací a odborně technická.

Složka pohybová je tvořena lokomočním tělesným výkonem. Doba zátěže je na některých turistických akcích až 8 hodin denně, z hlediska intenzity zátěže jde o činnost aerobní vytrvalostního charakteru. Pro dobré zvládnutí turistiky je tedy důležitá obecná vytrvalost, u mládeže je dobré rozvíjet i ostatní pohybové schopnosti – rychlost, sílu, obratnost a pohyblivost.

Kulturně poznávací činnosti turistiky slouží k poznání přírody, života společnosti i výtvorů lidské práce. Tyto činnosti bývají často motivací k turistickému výkonu – jsou dávány za cíl a smysl výletu. Kulturně poznávací složka má důležitou roli při formování osobnosti člověka, ovlivňuje jeho vztah k přírodě, citové projevy, názory i povahové vlastnosti. Může také určovat morální a estetické hodnoty jedince a vzniká zde určitá odpovědnost k ochraně přírody a kulturního dědictví.

Odborně technická složka zahrnuje zejména praktické dovednosti, poznatky a návyky potřebné k bezpečnému a cílevědomému pohybu v přírodě. Využívá zároveň vymožeností vědy a techniky ulehčujících pohyb v přírodě a ztížených podmínkách. Mezi tyto činnosti patří hlavně znalosti orientace v terénu: práce s mapou a znalost turistického značení, ale také zásad táboření: stavba stanu a bivaku, vaření a v neposlední řadě první pomoci a hygieny.

Bezpečnost pohybu na horách

Základem bezpečnosti pohybu na horách je chovat se přiměřeně ke svým schopnostem a dovednostem a zároveň být připravený na možné problémy, které se během túry mohou objevit. Pro oba body je prvním a nejdůležitějším předpokladem informovanost.

Turista by měl být vždy informován jednak o okolí, tedy terénu a charakteru trasy, počasí a možných problémech na trase, i o vlastních schopnostech a schopnostech celé skupiny. Pro nouzové případy se doporučuje být na horách vždy alespoň ve třech. Ve skupině je pak nutné naslouchat kolegům a znát jejich psychickou i fyzickou zdatnost.

Důležité je se i přes dokonalou informovanost připravit na řešení možných úskalí v nouzových podmínkách. V první řadě to znamená mít lékárničku a být obeznámen se zásadami první pomoci, ale také mít rezervní kusy oblečení, jídlo navíc, mobilní telefon a oznámit své plány nezúčastněné osobě.

Horská služba České republiky zásady bezpečného chování při pohybu v horském terénu shrnuje do stručného desatera:

  1. Vždy pečlivě naplánovat trasu túry a vybavení na ni (nezapomenut na léky). Túru plánovat podle fyzické a psychické kondice nejslabšího ze skupiny.
  2. S předstihem získat co nejvíce informací o prognóze počasí, sněhové a lavinové situace.
  3. Před odchodem na túru předat informace o trase a předpokládané době návratu. Tempo na túře zvolit podle nejslabšího ze skupiny
  4. Správně používat mapu, znát druhy značení turistických cest specifické pro jednotlivá pohoří.
  5. Znát typy výstražných tabulí a jejich význam.
  6. Nepohybovat se mimo značené cesty.
  7. Mít s sebou lékárničku a v případě potřeby umět poskytnout první pomoc
  8. Znát kontakty na Horskou službu, nebo na Zdravotní záchrannou službu. Mít vždy nabitý a zapnutý mobilní telefon.
  9. Znát zásady chování pro případ zbloudění, pádu laviny, nebo zřícení v exponovaném terénu.
  10. Nikdy nepodceňovat hory a nevystavovat nezodpovědným chováním do nebezpečí sebe ani ostatní.

(Horská služba České republiky, 2006)

google.com (site) ˜ seznam.cz (site) ˜
všechna práva vyhrazena | správce webu: