Ukrajina .TV

informační prostor o všem co se týká Ukrajiny v českém jazyce

Volyňští Češi

V roce 1867 česká delegace na Slovanském sjezdu v Moskvě vedená Františkem Palackým a Františkem Riegrem dojednala s vládou Ruské říše možnost osídlení Volyně.


Mezi léty 1868 až 1880 odešlo do carského Ruska z Rakouska-Uherska okolo 16 tisíc Moravanů a Čechů. Některé odhady hovoří o tom, že počet přesídlenců dosáhl poštu 45 tisíc.

V Čechách a na Moravě byly v té době nelehký život a zvěsti o prosperitě Ruského impéria proto padly na úrodnou půdu. Vláda carského Ruska nabídla přistěhovalcům levně půdu, možnost zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, samosprávu a náboženskou svobodu. Přistěhovalci byli na 20 let zproštěni povinnosti platit daně, nemuseli také vykonávat vojenskou službu (v Rakousku-Uhersku byla tehdy 3 letá povinná vojenská služba).

Většina Moravanů a Čechů se tehdy usadila ve volyňských újezdech Dubno, Rovno, Luck, Žytomyr, Ostroh a dalších.

Na Volyni žili Češi v 638 obcích. Z toho bylo 109 obcí výhradně českých, 152 smíšených a v 377 obcích byli Češi v menšině. V některých případech přistěhovalci zakládali zcela nové vesnice, jindy si v rámci stávajících sídel vytvořili místní části a k původnímu názvu pouze připojili přídomek „český“. Tak vznikl například Český Malín, Český Straklov, Český Boratín a další.

Čeští a Moravští přistěhovalci se neživili pouze zemědělstvím, ale i řemesly a obchodem. Českomoravským kapitálem byly zbudovány cementárny, mlýny, strojírny, pivovary apod.

V obcích byly vybudovány školy, knihovny, kostely, probíhal zde bohatý společenský a kulturní život. Dá se říci, že přistěhovalci z českých zemí výrazně přispěli k zlepšení kulturní a hospodářské úrovně v na osidlovaných územích.

V I. světové válce bojovali volyňští Češi jako příslušníci ruské armády v takzvané České družině, která se později stala zárodkem českých legií v Rusku. Po sovětsko-polské válce, ve které byla v roce 1921 porážena Rudý armáda, byla Volyň rozdělena. Západní část připadla Polsku, východní zůstala Sovětskému svazu. České vesnice na polské straně se postupně obnovovaly a modernizovaly, obyvatelé vesnic na Ukrajině se stali obětí násilnické národnostní politiky sovětské vlády. Bylo omezováno české školství, kultura i náboženství, lidé přicházeli o majetek, byly násilně zakládány kolchozy. Represe zasáhly zejména českou inteligenci, ale nevyhnuly se žádné skupině obyvatelstva. Mnoho volyňských Čechů bylo odsouzeno k trestu smrti nebo skončilo v sovětských gulazích. V roce 1938 byl vydán úplný zákaz vyučování českého jazyka.

12.-14.června 1931 se konal v Charkově velký soudní proces, ve kterém bylo obžalováno 12 českých učitelů a 8 českých dělníků a rolníků, kteří hráli nějakou významnější úlohu v životě českých osad na Ukrajině. a 1 zaměstnanec československé mise v Kyjevě. Obžalovaní neměli obhájce, nemohli se hájit a nebyli seznámeni s obžalobou. Soud vynesl 10 rozsudků smrti a 11 trestů těžkého žaláře.

Od druhé poloviny 30. let nastaly problémy i českým osadníkům polské části Volyně. V Polsku byla hlásána protičeská propaganda, která vyústila v požadavky polského obyvatelstva na likvidaci českého školství a na zabavení půdy českým zemědělcům.

V roce 1939 SSSR obsadil polskou část Volyně. V roce 1941 sověty vystřídali němečtí okupanti. Volyňští Češi kteří bojovali v Rudé armádě i ti kteří byli v sovětském zajetí následně vytvořili základ 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu.

Ve vesnicích pod německou okupační správou nahradily represe sovětů vůči Volyňským Čechům násilí ze strany Organizace ukrajinských nacionalistů a teror nacistů, kteří na Ukrajině vypálili několik set ukrajinských obcí. Dne 13. července 1943 byla německými vojáky přepadena a vypálena obec Český Malín, její obyvatele (374) včetně starých lidí, žen a dětí byli upálení zaživa. Na podzim stejného roku byla nacisty vyvražděna další česká obec Sergijevka-Michna. V březnu 1944 byla do střediska Volyňských Čechů Rovna přemístěna 1. československá samostatná brigáda, která zde prováděla nábor mezi krajany na základě, kterého se přihlásilo okolo 12 tisíc Volyňských Čechů včetně 600 žen. Díky tomu se z brigády stal I. československý armádní sbor.

Po osvobození Československa zůstali Volyňští Češi, kteří byli příslušníky československé armády, dislokováni v Žatci. Po válce byla na základě mezinárodní dohody umožněna reemigrace Volyňských Čechů do Československa. První transport dojel do Žatce počátkem roku 1947. Celkem přijelo přibližně 40 tisíc lidí (v tomto počtu byli ovšem zahrnuti nejen Volyňští Češi, také navrátilci z nucených prací). Většina těchto lidí osídlovala území z kterých byli vyhnáni Sudetští Němci. Mnoho Volyňských Čechů bylo po nástupu moci komunistické strany pezekuováno, protože informovali o realitě života v SSSR a často varovali před zakládáním zemědělských družstev.

Část Volyňských Čechů zůstala v SSSR i po skončení II. Světové války. Tito lidé byli v roce 1986 postižení výbuchem atomové elektrárny v Černobylu. Na konci 80. let žilo na Ukrajině ještě okolo deseti tisíc Čechů a Moravanů. V devadesátých letech byli tito krajané vybídnuti k přestěhování se do Československa. V roce 1993 se k návratu rozhodlo téměř 2 000 osob a další se přistěhovali v letech pozdějších.

Vaše připomínky a náměty očekávám zde: volyňští Češi diskuze

Etikata piva z pivovaru Václava Zemana
google.com (site) ˜ seznam.cz (site) ˜
všechna práva vyhrazena | správce webu: